nekorektně.com

Před zhruba deseti lety jsem nastoupil na menší specializované oddělení středně velkého státního úřadu. Nemá smysl rozebírat, proč jsem tam vydržel pracovat pět let a zároveň píšu následující kritické řádky. Informace, které o mém působení na dotyčném úřadě chci podat, jsou relevantní bez ohledu na mou osobu. V první řadě chci deklarovat, že jsem tam pracoval rád, a potkal jsem tam spoustu skvělých a pracovitých lidí, od kterých jsem se něco naučil. Ovšem to by se mi klidně mohlo stát i při hospitalizaci v nemocnici nebo pobytu v base. O místě samotném to nevypovídá vůbec nic, jak si dále ukážeme (i když se od dob mého působení jistě mnohé změnilo). Do práce jsem musel chodit nejdříve na 9:00. Nebylo prý žádoucí, abych (tak jako 90 % ostatních zaměstnanců) stepoval už v 5:55 před vchodem dožadujíc se časného vstupu zajišťujícího možnost vypadnout z práce už ve 15:00. Ok, stejně jsem si vždycky raději přispal, takže jsem uvítal příkaz nechodit do práce moc brzy. Mé první kroky každý p

Minulý týden došlo na našem politickém hřišti ke dvěma zvláštním událostem. První z nich je, že po dlouhé době došlo k nefalšovanému ideovému střetu mezi pravicí a levicí. Druhou unikátní události, snad ještě více vzácnou, je schvální snížení daní.    Ano, mluvím o hlasování o tzv. superhrubé mzdě, tedy o změně výpočtu daně z příjmu fyzických osob. Trestuhodně jsem této parlamentní taškařici věnoval pramálo pozornosti, o to víc jsem byl překvapen, když mi po výsledku nočního jednání ráno po zapnutí telefonu explodoval internet do obličeje. Zprvu jsem nedocenil tíhu této vskutku historické události, kdy si pravicová strana dovolila dodržet svůj program, a nevnímal jsem brekot všech obvyklých podezřelých, kteří by ODS odsoudili i za vynález vakcíny proti koroně. Ovšem když jsem narazil na odpor dokonce i od Miroslava Kalouska, povypínal jsem všechna okna na liště a již ani nedutal.  Jsem ochoten akceptovat názor, že podobné skoky v daňových pravidlech by měly být činěny s dostatečným roz

Sledoval jsem dnes s jistou fascinací tiskovou konferenci estébáka Bureše, z vůle lidu premiéra České republiky, kterak s diktátorskou dikcí a razancí oznamuje, že stát NAŘIZUJE všem lidem, co se vrátili z Itálie, povinnou čtrnáctidenní karanténu pod hrozbou třímilionové pokuty. A viděl jsem, jak si to užívá. Aniž bych chtěl nějak zlehčovat epidemii nemoci Covid19, která jen kousek od nás (v Itálii) kosí lidi po desítkách denně, zvlášť ty staré a nemocné, uvědomil jsem si, že každá takováhle katastrofa je pro kolektivistické kreatury, kterých je estébák Bureš čelným představitelem, darem z nebes. Že konečně mohou lidi - kteří pro ně představují jen abstraktní hlasy ve volbách a zdroj financí - masově ovládat. Jestli se něčeho tihle šmejdi, které jsme si už poněkolikáté dobrovolně zvolili, bojí, je to svobodný, nezávislý a patřičně vzdělaný člověk, který jim jejich stupidní hru snadno prohlédne. Posuďte sami. V ČR máme ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, minimálně dva lidi nakažené n

Události posledních dnů a měsíců mě donutily bilancovat nad naším státem, kterému se konečně daří, protože už nám nevládnou nemehla. Po počátečních přešlapech, kdy se ministryní spravedlnosti omylem stala Malá chovatelka králíků, která navrhovala odsunutí trestního stíhání premiéra až do doby ukončení jejího mandátu, vytahoval Andrej Babiš z klobouku jen samé odborníky. Posuďte sami: ·          Ministr práce asociálních věcí Petr Krčál opisoval diplomku, ale byl členem ČSSD, takže šlo o jasný důkaz selhání tradičních stran. ·          Ministryně obrany Karla Šlechtová se snažila pěšky dohonit motocyklového závodníka a když se jí to nepovedlo, udělala si alespoň selfie se svým Rambohafíkem u vojenského památníku. ·          Lubomír Metnar byl členem pohotovostního pluku jen do února 1989 a studenty na Národní třídě už zmlátit nestihl, protože dokáže včas opustit potápějící loď. Takže jde o muže na svém místě. ·          Ministryně průmyslu a obchodu s Čínou Marta Nováko