KŘESLO PRO HOSTA: Příští zastávka Velké Ústrky

Řeknu teď něco, co nejspíš pár lidí popudí.

Už nějakou dobu se veřejným prostorem nesou (mimo mnoha jiných) dva soupeřící hlasy:

A ) covidová opatření připomínají holocaust

B ) takové přirovnání je projevem neznalosti historie a plivancem na hroby obětí holocaustu

A mě se zdá, že se mezi A a B ztrácí něco podstatného, něco, čemu by bylo dobré věnovat pozornost.

Nejsem historik a nemám nastudováno, ale mám ten pocit, že holocaust se nestal ze dne na den. Tak že by Židi žili v klidu a pohodě a najednou BLIK a všude jsou koncentráky, plynové komory a masové hroby. Začínalo to postupně, malýma ústrkama.

Takovýma vlastně bezvýznamnýma ústrkama. No tak si prostě zajdete do jiného obchodu. Šmarjá, co je to za problém, zůstat v tuhle hodinu doma? No a co, vždyť o pár kiláků dál máte bazén jenom pro sebe.

A tohle se teď děje. 

Ne, nikdo zatím neočkovaným nepálí na služebně cigárama chodidla. Chci dát jasně najevo, že tyhle dvě situace jsou velmi odlišné. Už jenom tím, že Židem se člověk nestává z vlastní vůle. Neočkovaným většinou ano.

Ale ty ústrky se dějou. Určitě je možné je považovat za nutné – kvůli bezpečnosti, kvůli zdraví, kvůli většinové společnosti. Zkrátka je možné si myslet, že ty ústrky jsou nutné kvůli nějakému vyššímu dobru.

Tak, jak to vždycky v historii bylo. Vždycky bylo třeba, aby jedinec ustoupil svými právy a svobodami něčemu většímu, důležitějšímu než byl on sám. A to považuju za ten problém. Za věc, nad kterou by bylo dobré se zamyslet.

Nikdo soudný nemůže tvrdit, že prokázat se Tečkou při vstupu do hospody je na stejné úrovni jako industrializovaná genocida. Ale té předcházela dlouhá řada menších kroků, z nichž ten první už jsme udělali. Přesně ty malé ústrky. A ať už si myslíte, že je to nutné nebo ne, tyhle malé ústrky bez pochyby představují zásah do lidských práv a svobod.

A to je podle mě okamžik, kdy se musíme všichni se skřípěním brzd zastavit a sakra dobře si promyslet, co to vlastně kurva děláme. Zásah do lidských práv a svobod NIKDY NESMÍ být nějaká samozřejmost, nad kterou mávneme rukou. Ať už nás k tomu přiměly sebevznešenější motivy, sebenaléhavější okolnosti

Na téhle zastávce už jsme byli. Už několikrát jsme do tohohle vlaku nastoupili a velmi dobře víme, kam až se dá ze zastávky Malé Ústrky dojet. A taky víme, že zpátky nám to jede jednou za 40 let.

Navrhuju rozrazit dveře a vyskočit ještě před Velkýma Ústrkama. 

Guest